Doutníky

Cigarety.info ° Doutníky ° Elektronické cigarety

Jak doutníky skladovat?

Doutníkům mletým, shortfillerům, delší skladování nijak zvlášť nevadí a často jsou velmi dobré i po dlouhém čase, jelikož jsou již suché a mají velmi nízký obsah vody. I suché doutníky bývají prodávány ve fólii, cedrovém dřevě, tubě nebo cedrové krabici (u nejkvalitnějších je možná kombinace všech čtyř způsobů), které zaručují, že doutník přetrvá v této zrající atmosféře bez úhony i několik desítek let.

U longfillerů je však situace značně odlišná, jedná se o listy ne zcela usušené, které mají ve srovnání se shortfillery velký podíl vody a aby jejich buket a konzistence zůstaly perfektní, je třeba je umístit do speciální dozrávací komory - humidoru. A co že to ten humidor vlastně je? Pokud bychom definici tohoto slova dostatečně zobecnili, tak jde o krabici (většinou ze španělského cedru)/místnost/patro/budovu se stálou vlhkostí a teplotou, jež je určená ke skladování longfillerů (sice mluvíme primárně o doutnících, ovšem může to platit i pro kvalitní tabáky dýmkové a jiné). Zatímco běžným smrtelníkům stačí obvykle humidory velikosti max. TV přijímače, obchodníci a distributoři musejí klimatizovat ve výrazně větším měřítku.

Aby si tedy longfiller zachoval svoje unikátní vlastnosti, musí se co nejdříve po nákupu přestěhovat do libovolného humidoru, případně je vhodné jej obratem vykouřit. Dobrý humidor má minimálně vlhkoměr (hygrometr), ty lepší i teploměry. Bez výjimky všem je samozřejmě nutno občas dolít vodu (pozor, ideálně destilovanou!), protože vlhkost v podmínkách ČR má ke Karibské oblasti velmi daleko a naše podnebí ji z humidoru postupně odčerpává.

Doutníky si přímo lebedí ve vlhkosti 65-75 % (některé zdroje uvádějí ideál 70-72 % vlhkosti) a teplotě 19-21° C, při které zrají a získávají na kvalitě, což je u mnoha indikováno krystalizací oleje na krycím listu. Na déle skladovaných doutnících tvoří tato krystalizace neškodný prášek šedavé barvy (neplést se zkázonosnou plísní), kterému se říká "květ" (jsou k zaslechnutí i anglické výrazy "bloom" a "plume"). Pokud na takový doutník narazíte, schválně zkuste vykouřit jeden setřený a druhý ne, poté se rozhodněte, který chutnal více a následně se podle toho zařiďte.

Jako ochrana před tabákovými broučky žeroucími naše draze zaplacené kuřivo je vhodné teplotu držet pod 20° C, jen tak pro jistotu... Dotyční totiž kladou vajíčka při cca 25° C (vyskytly se však i tak občasné případy kombinace líhnutí vajíček i při 20°C + příiš vysoké vlhkosti). Jedině při napadení škůdcem (občas se může stát, že přežijí proces zrání, balení i cestování) je povoleno dát doutníky na pár dní do mrazničky (samozřejmě v igelitu), poté do ledničky a nakonec opět do humidoru (ten mezitím vytřít a vyházet doutníky obsahující podezřelé skulinky). Nepodceňujte délku trvání návštěvy různých prostředí, neustále od nás uslyšíte, že cokoliv co souvisí s doutníky, se dělá velice pomalu a zvolna, je to zkrátka jejich filozofie, bez které by doutník nebyl doutníkem.

Přímý kontakt vody s doutníkem jest přísně zapovězen, neb končívá plísní! Pokud najdete přeschlý longfiller někde v zásuvce po strýčkovi a chcete jej "vzkřísit," pak vězte že to jde, ovšem je nutno postupovat velmi pomalu - doutník se vloží do humidoru co nejdál od zdroje vlhkosti a nechá se zrát a dýchat... Čím déle, tím lépe. Pokud vložíte shortfiller do humidoru nic se nestane, někteří se dokonce domnívají, že mu to prospěje a tabák se příjemně provlhčí. Můžete opět zkusit a zvážit sami, co pro vás bude chuťově přínosnější varianta.

Jako nouzový humidor poslouží našinci i prostá igelitová taška vybavená namočeným ubrouskem anebo kouskem vaty. Co se týče pouzder mobilních - přenosných, tak zde je třeba zvolit takové, které má kvalitní izolaci od vnějšího světa a zároveň umí křehký doutník dostatečně fyzicky ochránit. Jelikož se jedná o pouzdra jen a jen přenosná, v žádném případě nemohou z dlouhodobého hlediska zastoupit funkci plnohodnotného humidrou!

POZOR! Každý humidor by měl být před vložením doutníků "zahořen" či spíš "zavlhčen" poté, co byl dlouho suchý anebo právě dorazil z obchodu. Postup je následující: navlhčenou prachovkou vytřeme interiér od prachu, dáme dovnitř malou nádobku vody a na 12 h necháme zavřeno. Pokud je voda pryč anebo téměř pryč, proces se opakuje po dalších 24 h, a to až do té doby, nežli se tekutina přestane vypařovat, to bude značit, že se dřevěné stěny dostatečně "napily" a můžeme zde bez obav uskladnit doutníky. I tentokrát je na místě použití destilované vody minimálně z těch důvodů, že neobsahuje minerály, aditiva a bakterie.

Kupovaný humidor by měl mít rozměry odpovídající plánovanému množství v něm skladovaných doutníků, proto věnujte mimořádnou pozornost VNITŘNÍM rozměrům humidoru a zhruba spočítejte, kolik pojme vašich oblíbených velikostí či typů. Pokud se rozhodnete pořídit si humidor, pak jsou před vámi dvě základní možnosti: svépomoc nebo zakoupení hotového výrobku. Ceny se pohybují od řádu tisíc až po desetittisíce korun, rekordní suma za humidor byla 574 500 dolarů zaplacených za humidor J. F. Kennendyho, který koupil Marvin R. Shanken. Vydavatel časopisu Cigar Aficionado.

Stran chuti tabáku zbývá ještě odpovědět na otázku, jak se vlastně pobyt doutníku v humidoru podepíše na jeho buketu? Během času a za stálé vlhkosti a teploty dochází v prostředí cedrového dřeva k roubování a jakési "svatbě" příchutí, jedna chuť se prolíná s jinou a proto jsou podobné doutníky velmi ceněny pro svůj kuřácký zážitek, protože se obvykle nedají srovnat s čerstvými doutníky s ostře ohraničenými chutěmi.

A na úplný závěr ještě zmiňme nejznámější výrobce humidorů - patří sem značky jako Adorini, Alfred Dunhill, Elie Bleu, Griffin's, Manning, Zino Davidoff, Michel Perrenoud a mnozí další...